Kühtai

Kühtai je z těch míst, která si budete pamatovat už kvůli cestě tam – horská silnice neúnavně stoupá a stoupá, les řídne a svahy se obnažují, až dosáhnete mělkého sedla s hotelovou vesnicí. Uvítací tabule vám sdělí, že jste v nejvýše položené rakouské vsi ve 2 020 metrech nad mořskou hladinou. (A zároveň pět set metrů pod hladinou nádrže, jejíž dobře maskované a zasněžené hrázi si možná ani nevšimnete.)
Na první pohled Kühtai připomene Francii – vévodí tu hotelové budovy, z nichž se vystupuje přímo na sjezdovku, svahy jsou holé a nebe tak blízko. Sedlo lemují ze severu i z jihu hřebeny Stubaiských Alp, dotahující se na hranici tří tisíc metrů, přičemž vleky končí ještě pod jejich skalnatými vrcholky a nejvýše vystoupíte ve 2 520 m n. m. Z Kühtai se lanovky a vleky rozbíhají jak po jižním, tak po severním svahu, takže si můžete podle libosti vybírat mezi slunečním svitem a pevným sněhem. Zatímco po výstupu ze sedačky Hochalter můžete poměrně bezstarostně vykrajovat oblouky na široké ranveji s občasnými padáčky, pod úrovní horské chaty Zum Kaiser Maxmilian je to spíš na technický slalom. Poměrně strmá je i červená sjezdovka spadající k nové kabince Kaiserbahn. Velmi podobný průběh sklonu má i severní svah. Nejvyužívanější 4sedačka Drei Seen stoupá šikmo svahem a její trasu kopírují dvě varianty červených tratí. Slalomák a přilehlá červená a černá trať pod 4sedačkou Hohe Mut naopak využívají jen strmější část svahu Velmi slušné parametry má noční lyžování na 4sedačce Hochalter mířící k nejvyššímu bodu areálu – osvětlená sjezdovka má převýšení rovných 500 m.
Hodinová přepravní kapacita desetinásobně překračuje ubytovací kapacitu a vzhledem k tomu, že dojíždějících s výjimkou víkendů je minimálně, ve všedních dnech se často rýsuje nerušená lyžařská šichta do úmoru. Kühtai spouští vleky obvykle ještě v listopadu a pak běží až do začátku května, přičemž v případě nedostatku sněhu vypomáhá technika. Na severním svahu není prašan výjimkou ještě v polovině dubna, na jižním se zjevuje firn už na konci února.