Trevalli

Centrem italských Tří údolí je průsmyk Passo San Pellegrino s nenáročnými jižními stráněmi a dvěma atraktivními červenými a sněhově vždy výtečnými tratěmi z Col Margherity, odkud se táhnou lanovky dále přes další hřeben až do turistického městečka Falcade. K oblasti náleží i hřeben Alpe Lusia nedaleko Moeny, jehož severní stráň je velmi sportovní, naopak jižní pohodová až bleděmodrá. Obě jsou vybavené výhradně rychlými, pohodlnými sedačkami nebo kabinkou.
Tre Valli čítají sto kilometrů upravených tratí, rozdělených do dvou areálů propojených skibusem. Lyžařské terény obývají především podlouhlý centrální hřeben, jehož nejvyšším dostupným bodem je Col Margherita (2 515 m).
Na jižní svahy průsmyku Passo San Pellegrino (1 900 m) se soustředí hlavně rekreační lyžaři, kterým vyhovují nepříliš dlouhé, modro-červené, přehledné a lehce členité sjezdovky, obsloužené sedačkovými lanovkami. Severní strana průsmyku se severním svahem Col Mar- gherity je naopak oázou sportovnějších lyžařů - od horní stanice visuté kabiny spadá členitá červená trať se dvěmi variantami. Nejprve mírně klesá po hřebeni, pak se zanoří do řídkého lesa na severním úbočí hory a propadá se o 600 metrů níže ke spodní stanici lanovky. Z Margherity mírně klesá dlouhá spojovací sjezdovka s expresní 4sedačkou k Monte Pradazzu, z něhož se větví nezáludné, ale dlouhé červené tratě k průsmyku Passo Vallées anebo až do střediska Falcade.
Druhým, kompaktnějším areálem je Alpe Lusia. Na jižních svazích nad obcí Bellamonte je spleť ultramodrých až lehce červených sjezdovek s rychlými 4sedačkami, po severní straně vrcholu Le Cune (2 300 m) se naopak řítí sportovnější, široké červené a černé tratě.
Přírodní kulisu obstarává sjezdovkám ve „třech údolích” rozeklaný hřeben Pale na jihovýchodě a sama královna Dolomit Marmolada (3 342 m) na severu. Vyčnívá z ní však jen špičatý vrchol a její kolmá jižní stěna tak zůstává skryta.