Eisacktal

Mohutné údolí řeky Eisack lemují poměrně oblé hřebeny se třemi rodinnými areály, využívajícími především slunečných, jižních svahů. Nejvýznamnějším skicentrem údolí je bezlesá planina Plose, jejíž jihovýchodní svahy po celé šíři protkalo šest sedačkových lanovek s klubkem převážně červenýchsjezdovek - ty strmější spadají ze sousedního vrcholu Pfannspitze (2 547 m). Do údolí pak od horské chaty Plose vede jedna z unikátních tratí – černá Trametsch s bezmála 1 400metrovým převýšením, přičemž nejprve krotce stéká po holém hřebeni a níže pak severozápadním, středně prudkým zalesněným a velkoryse vykáceným svahem v nekonečných zatáčkách až k parkovišti. Se svými devíti kilometry je nejdelší v Jižním Tyrolsku a svým profilem jednou z top tratí Dolomit. Kromě toho je Plose i velkolepým rozhledovým balkónem na rozeklané Dolomity na jihu a ledovce Zillertálských Alp na severu.
Přes údolí se zdvihá další bezlesá homole Gitschberg (2 512 m) s o něco skromnějším rozsahem sjezdovek, které snad během několika let (projekt je schválen, čeká se na financování) vytvoří novou houpačku s opodál ležícím areálem Jochtal. Nejostřeji klopené sjezdovky vedou ze samotného vrcholu Gitschberg, dále se terén krotí do lehké modré, aby se na hranici lesa opět svižně propadl. Dojezd do údolní vísky Meransen od mezistanice kabinky je pak velmi pozvolný. Jochtal má ve svých horních partiích řídce zalesněné carvingové dálnice se 6sedačkou, velmi dobrá je i červená trať lesem do údolí. Kromě toho má ve vrchní pasáži dvě krátké, ale černočerné varianty (jedny z nejprudších, jaké je ještě možné upravovat).
Široké údolí na prahu Dolomit přitahuje hojně i české návštěvníky. Starobylé město Brixen se stalo na dva roky nedobrovolným domovem Karla Havlíčka Borovského.