Cortina d´Ampezzo

Luxusní horské městečko Cortina d’Ampezzo nabízí poměrně pestré lyžování, ale dost roztroušené po mnoha okolních svazích propojených jen skibusem. Nejvděčnější je olympijský areál pod Tofanou se sjezdovkami červenými a černými nahoře a modrými loukami dole v areálu Socrepes, středně náročné tratě v působivé vysokohorské krajině jsou pak přímo na Tofaně. Jak sem, tak na protilehlý svah Faloria vyjíždí z města jen staré visuté kabiny, ve vlastních areálech se většinou svezete expresními sedačkami.
Terén je v Cortině obklíčené třítisícovkami rozmanitý a skýtá vše od vysokohorských kotlin až po přehledné ranveje na loukách nad městem. Součet zdejších tratí činí atraktivních 140 km - jsou ovšem rozptýleny do mnoha jednotlivých center.
Tím pomyslným „nej” je olympijský areál pod Tofanou. Poměrně strmé, ale vcelku prostorné tratě v horních partiích ocení sportovní lyžaři, méně náročným a začátečníkům nebo funcarverům nejlépe vyhoví níže položené prostorné louky nad městem. Malý pestrý areál Ra Vallées s jedinečným panoramatem a trvanlivým kvalitním sněhem leží třítisícové Tofaně v náručí a jeho lyžařskou nabídkou jsou tři pomalé sedačky a pět šest středně těžkých tratí s převýšením do 500 m. Mezi skalami odtud stéká i velmi závodní trať v lesním průseku vede z pahorku Col Druscie, kde má mezistanici páteřní visutá lanovka vedoucí od olympijského stadiónu v Cortině až na Tofanu. V bezlesé kotlině spočívá areál s několika členitými červenými tratěmi na protilehlém skalisku Faloria, odkud lze dlouhým nepříliš náročným sjezdem do průsmyku Tre Croce a výjezdem na opačnou stranu dosáhnout nejvyššího bodu - sedla Forcella Stauniés (2 932 m).
Z centra Cortiny od bývalého nádraží jezdí skibus na Passo Falzarego (2 105 m), kde čeká další lahůdka - obří skalní zub Lagazuoi (2 778 m), na nějž vede lanovka téměř kolmo vzhůru. Z terasy horní stanice vám leží půlka Dolomit u nohou a čeká vás sjezd divokým skalním světem po široké červené sjezdovce zpět do průsmyku.