Alta Valtellina - Bormio a Livigno

Centrum města Bormia sestává z dlážděných uliček a náměstíček s kavárnami, dominantou je středověká věž – člověk si připadá spíš na cestě za památkami než na úpatí jednoho z nejznámějších lyžařských středisek Itálie a jednoho s nejvyšším převýšením vůbec. Město nežije lyžováním, což je ale více příjemnou změnou oproti tradičním zimním letoviskům než hendikepem. Severní svah Cima Bianca (3 025 m) bičují tratě, jež nejvíce oscilují kolem středu pomyslné stupnice náročnosti, tedy převažují nejrůznější odrůdy červených tratí. Sjezdařskou lahůdkou je trasa z vrcholu Cima Bianca až do údolí, k branám Bormia, která při troše fantazie skýtá nespočet variant: nahoře se po širokém hřebeni táhnou široké a jen lehce skloněné sjezdové magistrály, z nichž už se ale občas oddělí nějaký ten prudší rukáv. Hlavní proud tratí poté nabere na sklonu a než se zanoří do lesa, rozvětví se v několik různorodých variant, z nichž jednou je i závodní trať pro sjezd mužů Stelvio. Již výše oddělený vedlejší proud sjezdovek olíže členitý západní svah hory a lesem se protáhne až na středobod areálu – hotelovou mezistanici Bormio 2000. To závodní sjezdovka Stelvio ji zcela míjí a v prostorném lesním průseku klesá až na mezistanici Ciuk (1 600 m), odkud dalšími dvěma „padáky“ dosáhne údolí. Jednotlivé varianty sjezdu lze díky množství vzájemných propojek kombinovat tak, že úctyhodný 10kilometrový sjezd celé hory pokaždé absolvujete trochu jinak, a to přesto, že jinak není síť sjezdovek nijak příliš rozsáhlá (celkem 35 km). Díky MS v alpském lyžování 2005 prošel přepravní park střediska rozsáhlou a efektivní rekonstrukcí, jejíž výsledkem jsou kapacitní přibližovací kabinka a tři expresní a polstrované čtyřsedačky, které stačí obsáhnout celý prostor pavučiny sjezdovek. Aprés-ski v Bormiu čerpá z městských výhod a navíc má i lázeňský rozměr: rozsáhlé a nedávno zrekonstruované termální lázně nedaleko centra využívají teplých pramenů kousek nad městem, které objevily už Římané, když tudy táhli napříč Alpami. Sportovní ráz sjezdovek je znát i v Santa Caterině, účelově vystavěném rezidenčním středisku výše v údolí Valfurva, ve výšce 1 740 m n. m. Leží na úpatí stinného, severního svahu Cresta Sobretta, jehož dominantou je velkoryse projektovaná trať pro sjezd žen, obsluhovaná 8místnou kabinkou. Jednou z nejoblíbenějších sjezdovek je panoramatická trať Stella Alpina z vrcholu, obkružující hlavní hřeben, která má i nejčlenitější profil. Unikátem a pro mnohé nakonec i nejmilejším překvapením je Valdidentro, jehož vrcholek se krčí o zhruba 500 m níže než jeho okolních konkurentů: bývá ovšem zcela liduprázdné, sjezdovky mají pěkný, rodinně-carvingový střih a díky lesnímu porostu jsou přívětivé i za horšího počasí.