Serre Chevalier

Serre Chevalier je největším francouzským jihoalpským a opravdu obřím areálem. Sjezdovky jsou záživné, perfektně propojené a navíc rovnocenně rozprostřené na pláně i do pásma lesa, což je jeho velkou předností při špatném počasí. Navzdory dvěma panelovým ubytovacím stanicím drží převahu tradiční osídlení - a přestože šedé kamenné stavby s plechovou střechou nejsou kýčovitě pohledné, má to tu šarm.
Protáhlý hřeben Serre Chevalier s několika dvouapůltisícovými vrcholy nese 250 km sjezdovek - vyplňují jak horské kotle, tak po spádnici protínají lesní porost, a vytvářejí tak neobvykle rozsáhlý dvoupatrový areál do každého počasí. Terén je jako vytvarován pro kvalitní sjezdovky bez hluchých míst, bezlesé pasáže vedle nich nabízí i snadno dostupný off-piste. Páteřní lanovky jsou v posledních pár letech modernizované v expresní sedačky, i když nástupy z údolí zajišťují poněkud zánovní kabinky a do leckterého zákoutí horního patra se stále šplhají letité sedačky.
Na dně údolí pod severovýchodním úpatím hřebene se táhne třináct obcí alias ubytovacích základen s přibližovacími lanovkami. Nejvýše leží Monetier („Serre Che 1 500“) - kamenná vesnička, centrální část údolí zabírají střediska Villeneuve („1 400“) a Chantemerle („1 300“), ještě níže pak leží starobylé opevněné město Briancon („1 200“) s křivolakými uličkami s malými bary a cukrárničkami.
Sněhově platí v Serre Che jiné vzorce než u sousedů o pár kilometrů severněji - průsmyk Lautaret je klimatickou hranicí Středozemí. Slunečné počasí je tu normou, oproti (nedaleké) Itálii však srážkově více těží ze západního návětří alpského oblouku. Zasněžování jistí celé spodní patro a pomalu se šíří i do vyšších partií.
Serre Chevalier nemá žádné lyžařské nej, ale je působivé a zároveň přátelské - a právě proto se do něj můžete i zamilovat.